Vycházející peckovská rocková kapela One&Half : Mějte se rádi.

Na Slavnosti Hořických trubiček jsem vyzpovídala kapelu One&Half. Rozhovor probíhal ve veselé náladě. Čiší z nich čistá radost z hraní, spousta pozitivní energie, kterou si vzájemně s námi vyměňují. A tihle kluci mají na to, aby to dotáhli daleko…

Kdo nám vlastně na náměstí hrál?
Charismatický zpěvák a kytarista Petr Fól – Fólik, milující pohyb a aktivní způsob života.
Vysmátý Jirka Vágenknecht – Vagy. Hrající výborně na bicí a má rád jakoukoli vybíjecí činnost.
Inženýr Petr Morávek kytarista, zpěvák a hloubavý textař. Který svůj život rozděluje mezi práci, rodinu a kapelu, která je jeho největší vášní.
Baskytarista tělem i duší Robert Hrnčíř – Rob, který se rád toulá přírodou.
A třešnička na dortu kytarista Míra Bukovský. O volném čase se projede rád na kole a zajímá se o airsoft.

Jaké máte hudební vzdělání?
Fólik: Já jsem chodil do zušky od osmi let. Vystudoval jsem jí celou. Byla to hořická škola Melodie, učil mě pan Silovský.
Vagy: Začal jsem na zušce v Nové Pace a pak v Jičíně.
Šest let jsem hrál v Lázních Bělohradu v Javorce v dechovce.
Rob: Já jsem byl pět let na zušce v Nové Pace na baskytaře, trošku hrát podle not, jsem se pokoušel. To mě opustilo… (smích)
Petr: Já byl taky na zušce, jednou vyzvednout ségru… (smích všichni)
Míra: Já chodil jen rok na základce do kroužku, moc mě to tam nebavilo, tak jsem chtěl i skončit s hraním, ale koupil jsem si první elektriku a začalo mě to bavit.

Kdo skládá texty?
Petr: Na prvním albu jsem se podílel nejvíc spolu s Fólikem a Vagym.
Vagy: Jo, spolu vaříme ty písničky.
Fólik: Přesně, kluci vždycky přinesou text, já se na něj podívám, řeknu ne, takhle se mi to blbě zpívá, takže to pak musíme překopat…
Čekáme pořád jestli Míra nebo Rob něco přinesou a budeme moct to zpracovat.
Vagy: Nějaký přelomový song, až přinesou.
Fólik: Vono je to těžký, bojím se to říct… my umíme plynně anglicky a takže zrovna skládáme ty texty v angličtině a kluci úplně angličtináři nejsou. A kdyby něco přinesli v češtině, tak přeložit to, to by pak už nedávalo smysl.

Děláte nejdřív text a pak hudbu?
Fólik: Já třeba skládám hudbu tak, že sepisuji fráze, který se mi líběj a pak když toho mám hodně, tak z toho vytvořím celý text. Ty fráze se třeba ani nerýmujou, že to jsou třeba jen myšlenky nebo citáty. S hudbou je to podobně, zapisuju si jednotlivé prvky, které se mi líbí a pak je vymyslím akordový postup a melodii.

Na český text se necítíte?
Fólik: Mě přijde angličtina zpěvnější, melodičtější, hezčí a nedokážu ty myšlenky vyjádřit v češtině. A spoustu lidí říká, proč nezpíváme česky a proč nemáme klávesy…(smích)
Vagy: A na základě těhlech připomínek, jsme se rozhodli, že na naší show, zařadíme i české písničky. Nebudou naše, ale budou to slavný, co zná každej. Uděláme to po svém, aby lidi věděli, že to hrajou tihle kluci a je to sranda. Je to trošku recese, že hrajou tu češtinu a není to, to hlavní čemu se chceme věnovat.
Fólik: Přesně tak.

Zažili jste něco vyjímečného na koncertě?
Vagy: Zajímavej koncert byl v Ostravě. Bylo to i mimo náš styl, protože to byl motorkářskej sraz a hráli tam tvrdej českej metal.
Folík: Oslava dvacetpět let motorkářského klubu. Takový hustý týpci, kožený bundy, strašně zlý lidi… (smích)
Vagy: Báli jsme se tam… ( smích)
Fólik: Ve finále to dopadlo dobře.
Vagy: Pár fanoušku jsme tam nasbírali.
Fólik: Bylo to jiný hlavně proto, protože Rob nemohl, měl koncert se svoji druhou kapelou. Takže basáka nám musel dělat Míra, kterej je kytarista a naučil se ty basové linky a řekl bych, že dobře. Takže si myslím, že byl vyjímečný v tomhletom směru. A další vyjímečnej koncert byl na letošním Country festivalu na koupališti v Pecce. Bylo to absolutně úžasný, emocionální, skvělý, totálně jsem si to užil! A to by jste tam museli bejt, abyste věděli proč….
Vagy: Určitě byl důležitej náš první koncert, který jsme odehráli v pivovaru v Nové Pace na pivních slavnostech 2019.
To byl přelom kdy jsme se vydali do světa, mezi lidi s něčím co jsme sami stvořili.

Kde se cítíte nejlépe? Venku nebo na místní scéně?
Vagy: Záleží na tom, kde jsou lidi, kteří si to fakt užívaj a my máme do koho posílat tu hudbu.
Fólik: Přesně tak.
Když jsme hráli nedávno jako předkapela Alkeholu v Lázních Bělohrad, bylo tam velký podium, je tam spousta prostoru, bylo to hezký, světla… jako show výborná, to mě baví a užívám si to strašně moc. Na druhou stranu, jsme pak jeli na Pecku na soukromou oslavu, kde jsme měli podium dvakrát dva metry, ale ty lidi pařili úplně neskutečně. Totálně jsem si to užil a to mě zase nabíjí úplně jinou energií.
Vagy: Přesně.

Máte nějaký zvláštní nebo milý zážitek z koncertu?
Vagy: Tak milej zážitek je, když přijdou lidi, který nás v životě neviděli a chtějí si koupit tričko, nebo se chtěj s náma vyfotit. Tak to si člověk aspoň na chvilku připadá jako hvězda. (kapela přitakává)
Fólik: A další zážitek, minulý rok na Peckovské pouti. Všechno jsme to nazvučili, postavili, hodinu a půl nám to trvalo a když to všechno bylo, tak začalo to největší peklo, vítr a déšť. Začaly na nás padat světla a všechno. Světla jsme chytali dva centimetry nad bicíma, to bylo fakt hustý jako… Málem nás to odfouklo a vyplavilo. Pak jsme ve zkušebně všechno dvě hodiny sušili.

Máte před koncertem trému?
Fólik: Já třeba trému před koncertem nemám, to už mi je prakticky jedno jestli budu před tisíci lidma nebo tak…
Ale největší trému mám, abychom všechno měli, aby všechno fungovalo, protože už se nám tolikrát stalo, že nám chyběl jeden kabel, nebo něco prostě nehrálo a my jsme nevěděli proč.
Petr: Když do prvního zahrání všechno funguje…
Fólik: Tak pak už je to dobrý, pak si to člověk užívá a je to jenom hraní.

Kam až chcete dosáhnout?
Petr: Tak já bych jednou chtěl přestat pracovat. To je jeden z takových mých snů, aby mě ta hudba uživila.
Vagy: Chceme se dostat co nejdál s tím co nás baví, aby to bavilo co nejvíc lidí, aby nás poslouchalo co nejvíc lidí. To je asi to, fakt nejvíc, co se nám může stát.
Fólik: Přesně. Nevím, jestli by mi bylo úplně příjemný, kdyby mě poznal úplně každej člověk na ulici, ale chtěl bych, aby lidi věděli, že když někde hraje One&Half, že by si řekli, jo ty jsou hustý… co se z vesnice dostali do světa. Bylo by fajn zahrát si třeba na světovém festivalu jako je Rock am Ring v Německu nebo Glastonbury v Anglii.

Na co se můžeme v budoucnu těšit?
Vagy: Naposledy jsme vydali album Yell Low a rádi bychom do konce roku chtěli vydat druhé album. Trochu kratší, ale nebude to už takové amatérské jako předtím.
Fólik: Nechceme být zbrklí a každou písničku chceme propracovat do absolutního detailu, aby to bylo fakt pěkný.

Vzkaz fanouškům?
Fólik: Mějte se rádi a nebuďte na sebe zlí.
Petr: Jo, mějte se rádi a kupte si tričko
Vagy: A určitě choďte na naše koncerty. Přijďte si to užít, budeme rádi když se vám bude líbit naše hudba a po koncertě spolu můžeme pokecat…

Alena Nedomová