NEVLASTNÍ BRATR KRAKONOŠE
V dobách mládí mojí generace, když se v Čechách řeklo Hořice, ozvalo se jako ozvěna-město kamenné krásy. A většinou vzápětí také Krakonoš. A generace hořičáků braly jako samozřejmost, že Šalounův Krakonoš v sadech je jedináček. Ale není to pravda. Náš Krakonoš měl v Ústí nad Labem nevlastního bratra, který jako by mu z oka vypadl. Jeho otcem nebyl Ladislav Šaloun, ale ústecký sochař Josef Vogt a spolumajitel firmy „Berger a Vogt“.
V Hořicích byl u zrodu Smetanových sadů hudební spolek Dalibor. V Ústí nad Labem se v roce 1908 pustil místní velkoobchodník a nadšený ochránce přírody Heinrich Lumpe do budování ptačí rezervace. Během let ji postupně rozšiřoval a vytvořil tak velmi originální Lumpepark. Park měl různé atrakce. Kromě umělé jeskyně i romantický hrádek, kterému se dnes říká trpasličí a různé potůčky, rybníčky a vodotrysky. Pan velkoobchodník rozhodně dělal čest svému označení a tak si na stavby v parku nechal dovézt z Duryňska 22 vagonů kamene, který dobové prameny označují jako tuf (česky drolivec), ale současní geologové dokládají, že se jedná o travertin. Kromě travertinu a řady jiných geologických zajímavostí shromáždil Heinrich Lumpe ve svém parku i množství araukaritů-zkamenělých stromů z doby mladších prvohor. Mnohé z nich pocházejí i z okolí Nové Paky. A nejednalo se o nějakých pár kousků. Do Lumpeparku jich bylo zakoupeno a dovezeno 11 železničních vagonů. Firma C.A.Dietrich z Clingen z nich potom v opuštěné cihelně u Mariánské hory, kde Lumpepark vznikal, vytvořila skalky, lemování stezek a také atrakci především pro děti – Krakonošův les.
V Krakonošově lese samozřejmě nemohl chybět Krakonoš. A tak vznikla zakázka pro již zmíněný atelier ústeckého sochaře Josefa Vogta. Pohádková scéna představuje vládce hor Krakonoše, který v dlani ochraňuje malé děcko před hadem. Les byl araukaritový, had z kořene dubu od Litochovic a Krakonoš byl keramický. Výjev byl veřejnosti zpřístupněn 2. července 1922 a slavnost byla spojena s dobročinným koncertem ve prospěch spolku pro oběti první světové války. Za čas, po druhé světové válce, potom šla historie Lumpeparku cestičkou vyšlapávanou vítězi. Heinricha Lumpeho Rüberzahl neměl na růžích ustláno a když se kácel Krakonošův les, lítalo kamení. Nakonec došlo i na samotného Krakonoše. Údajně na něj v 70.tých letech dopadlo kladivo hledačů údajného Lumpeho pokladu. Chamtivost a vandalství tak ukončily život ústeckého Krakonoše a definitivní tečku za jeho příběhem pak udělal na neznámé skládce buldozer.
Jisté je, že Krakonoš z ateliéru Josefa Vogta byl o 14 let mladším, a jistě nevlastním, bratrem našeho Krakonoše. Šalounův Krakonoš byl ve školních dílnách hořické sochařské a kamenické školy dokončen na Vánoce 1907, v roce 1908 byl vystavován v Praze a ještě téhož roku byl osazen ve Smetanových sadech. Stáří obou Krakonošů tedy je jisté, ale o jejich případném příbuzenském vztahu se dá spekulovat jen na základě nápadné podoby. Ta ostatně byla diskutována již krátce po instalaci Vogtova keramického Krakonoše v Ústí nad Labem.
Jedna zajímavá vazba mezi oběma Krakonoši však existuje. Syn sochaře Josefa Vogta Harald totiž studoval na tehdejší Státní průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích. Absolvoval ji v roce 1926 jako kameník a je tedy docela dobře možné, že práce Josefa Vogta na keramickém Krakonošovi se s nástupem jeho syna Haralda na školu do Hořic tak úplně nemíjely.
A na závěr pohádka. Není to běžné, ale Šalounův Krakonoš původně vznikl jako originální knižní ilustrace k pohádkovému příběhu Václava Tille s názvem Rýbrcoul, ve kterém Krakonoš v zimě pomohl dvěma dětem z chudé rodiny, které v lese hledaly jeho pomoc. Na přípravě knížky pohádek „Sníh“, ve které vyšla tato pohádka, se podílel spolek českých výtvarných umělců Mánes a stejný text vyšel i ve 2. čísle časopisu Volné směry v roce 1903. Řada významných členů spolku Mánes se uvolila vytvořit pro tuto knížku obrázkové ilustrace. Jen Šaloun, jako sochař, místo obrázku vymodeloval z hlíny hlavu Krakonoše držícího v hrsti dvě vyděšené malé děti. V knížce pak byla s úspěchem použita fotografie jeho modelu. Názory na to, jestli se rozcuchaný Krakonoš šklebí dobrácky nebo děsivě se dodnes rozcházejí. Kdyby vše zůstalo u knižní ilustrace, asi by se na model Krakonoše dodnes jenom prášilo někde v depozitáři muzea. Ale tím, že byl reprodukován jako mohutná pískovcová socha, začal Krakonoš žít svým životem. A ten přinesl i jiné, než pohádkové motivy a podtexty. Objevily se například výklady, že socha je symbolem odporu malého českého národa drženého v hrsti rozpínajícím se němectvím tehdejšího Rakouska. A je ironií politiky mezi řádky, že to bylo vídeňské ministerstvo kultu a vyučování, které tuto sochu městu Hořice velkomyslně darovalo. Sochu totiž vytvořili žáci školy v rámci vyučování a jako taková byla po zhotovení majetkem rakouského státu.
Nevím, jestli Vogtův Krakonoš byl někdy spojován s nějakou pohádkou o zlém hadu a dobrotivém Krakonošovi nebo jestli byl jen součástí pohádkové scény, kde hlavní roli hrály araukarity. V napjatých národnostních vztazích konce 30.tých let jsou ale mezi řádky nepochybně možné různé výklady toho, kdo je kdo ve vztazích Rüberzahla, malého děcka a lstivého hada.
František Kozel
Zdroje informací:
- Vařilová Z. (2021): Neživé skvosty v ústecké zoo, Příspěvky k ústecké vlastivědě, číslo 23, Muzeum města Ústí nad Labem
- Krsek M. (2009): Heinrich Lumpe, „otec evropského ptactva“ a jeho význam v dobové ochraně přírody, (rukopis), /Diplomová práce./ Ústí nad Labem: Univerzita J.E.Purkyně v Ústí nad Labem, Filozofická fakulta
- Jilemnický A.: Kámen jako událost, Panorama 1984
- Tomíčková O., Bukač V.: Hořice odedávna do dneška, Město Hořice, 2009
- Sto školních let, Střední průmyslová škola kamenická v Hořicích 1984
- Volné směry-umělecký měsíčník, roč. VII, Praha 1903, číslo 2, s.61 – 63
- Zvláštní poděkování patří Muzeu města Ústí nad Labem za poskytnutí kolorované fotografie R. Jenatschke ze své sbírky.
Domácí úkol pro bystré pozorovatele: Najděte, v čem se liší model Krakonoše zhotovený Šalounem na fotografii v časopise Volné směry a socha Krakonoše zhotovená hořickou sochařskou školou umístěná ve Smetanových sadech.
