MVDr. JOSEF FEJFAR část II
Otevření Smetanových sadů
a odhalení pomníku Bedřicha Smetany se uskutečnilo v srpnu 1903 v rámci Hospodářské, průmyslové a umělecké výstavy českého severovýchodu. Není třeba zdůrazňovat, jak významné to bylo pro hudební spolek Dalibor. Kromě hudební kultivace života města korunoval spolek třiadvacet let svého působení dokončením dvou jedinečných projektů, kterými se město chlubí dodnes. Je nesporné, že osobnost Josefa Fejfara byla rozhodujícím hybatelem této velmi úspěšné kapitoly historie spolku a koneckonců i města. To se ukázalo i při
závěrečném vyúčtování zřízení Smetanových sadů
v září 1907. Pokladník sdělil spolku neradostnou zprávu, že výdaje převýšily příjmy a dary a účetnictví tedy vykazuje schodek 4 513,- K. Co s tím ? Ani poprvé a také ne naposledy, sáhl předseda Daliborova spolku pro zřízení Smetanových sadů Josef Fejfar do své peněženky a schodek zaplatil. Hudební spolek Dalibor potom Smetanovy sady předal do péče městu Hořice bez jakýchkoliv závazků.
Na 1.máje roku 1904
zemřel Antonín Dvořák. Smutná událost přivedla hořického rodáka a čestného člena Dalibora Aloise Rubliče k návrhu, aby spolek v nových Smetanových sadech postavil další pomník – Antonínu Dvořákovi. Tentokrát se už všechny tři hořické hudební spolky daly dohromady a vznikl komitét, který se staral o získání potřebného obnosu. Každý spolek byl zastoupen dvěma členy, za Dalibor byl členem Josef Fejfar. Komitét nelenil a již v roce 1905 byla vypsána soutěž na návrh pomníku. Vítěz, absolvent hořické školy Miloslav Vávra, navrhl pomník, pro Hořice netypicky, z bílého tyrolského mramoru a červené pošumavské žuly. Ve stejném roce souhlasilo c.k. ministerstvo kultu se zhotovením pomníku v c.k. kamenické škole za náhradu hotových výloh.
Získávání peněz na provedení prací však vázlo
a tak když měly být uhrazeny výlohy za provedené práce, půjčil na to Josef Fejfar 2774,- K. Nakonec ale z této půjčky, skoro se dá říct jako obvykle, udělal dar a zaplatil tak více než dvě třetiny nákladů za pomník A. Dvořáka sám. Pomník byl potom slavnostně odhalen v roce 1910, kdy již byl Josef Fejfar starostou Hořic.
Starostou města Hořic
byl Josef Fejfar zvolen v roce 1907 a byl jím prakticky dvanáct let až do roku 1918. Ovšem čtyři roky útrap 1.světové války rozhodně nebyly obdobím příznivým pro rozvoj města. Na konci války mu však historie dala jedinečnou příležitost zapsat se do dějin. Byl to právě on, starosta města Josef Fejfar, kdo 29. října 1918 vyhlásil z balkonu hořické radnice vznik samostatné Československé republiky.
Působení Josefa Fejfara
v úřadu starosty města bylo, kromě čtyř válečných let, velmi úspěšné. Město se rychle rozrůstalo již za jeho předchůdců (především Josefa Poura a Aloise Tomsy), ale dá se říci, že rozvoj města za rakouského mocnářství vyvrcholil právě za Josefa Fejfara. Za třicet dva let (1883-1915) bylo v Hořicích postaveno celkem 619 domů, z toho za osm let starostování Josefa Fejfara jich bylo postaveno 194 (vynechány 3 válečné roky). Byla zahájena výstavba nových ulic (Barákova, Riegrova, Vrchlického) a v některých ulicích byly postaveny desítky nových domů.
Aktuální vsuvka pro příznivce monarchie: Za čtyř starostů během posledních dvaceti let mocnářství (1894—1913) bylo v Hořicích postaveno 483 domů. Za tří starostů během posledních dvaceti let po sametové revoluci (2001-2020) bylo v Hořicích postaveno 163 domů. Ach to Rakousko.
Nebývalý rozvoj zaznamenalo školství
Již v sedmdesátých letech jako mladý muž byl Josef Fejfar u vzniku Pokračovací školy průmyslové. O téměř čtyřicet let později, v době jeho starostování, byly postaveny dvě zcela nové školní budovy. V Husově ulici byla pro vzdělávání paní a dívek postavena stylově čistá secesní budova Dívčí průmyslové školy Vesna. O kus dál dostali mládenci a dívky nejméně stejně krásnou budovu Obchodní školy. Prostranství před touto školou (Husovo náměstí) navíc, po čtyřiadvaceti letech příprav, ozdobil pomník Mistra Jana Husa. O rozkvětu školství za starosty Fejfara svědčí i přístavba 2. patra Odborné školy sochařské a kamenické.
Štědrá peněženka Josefa Fejfara
se jeho zvolením starostou nezavřela. Po roce sezení na starostenské židli se přičinil o umístění nové sochy ve Smetanových sadech – na svůj náklad nechal odlít do bronzu Šalounova Muže práce. Udělal si tím radost ke svým kulatým narozeninám o přispění ku prospěchu města nemluvě. Nově vzniklé galerii plastik udělal radost zakoupením bloku mramoru pro sousoší Adam a Eva a přátelům Smetanových sadů udělal radost tím, že věnoval 500 K na blok pískovce pro zhotovení sochy Jánošíka.
Závěr
Občan a starosta Josef Fejfar nebyl pouhým údržbářem města. Byl jeho štědrým mecenášem a tvůrcem.
PhDr. František Kozel
Zvláštní poděkování
paní PhDr. Oldřišce Tomíčkové a panu Mgr. Václavu Bukačovi za skvělou knihu Hořice odedávna do dneška a
panu Mgr.Janu Bílkovi, kapelníkovi, za zapůjčení kronik hudebního spolku Dalibor.
Zdroje informací:
Tomíčková O. a Bukač V.; Hořice odedávna do dneška, 2009
Tomíčková O. a Bukač V.; Hořice-zmizelé Čechy, 2011
Efmertová M.; České země v letech 1848-1918, 1998
Novotný K. a Řehák J.; Seznam hořických domů, 1927
Kronika I a II hudebního spolku Dalibor
Český statistický úřad
Seznam, mapy
