KDO SI VZPOMENE

Sedm let není věčnost, ale člověk ledasco zapomene. Ale facebook nikdy nespí.

Tak například nyní tam proběhla krátká vzpomínka na výstavu Pocta hořickým spolkům a lidem kolem nich.

Na ní jsem, na požádání hudebního spolku Dalibor, vystavil jako exponát jeden můj obraz Houslistky Dalibora a jejich dirigent.

A velmi jsem si vážil toho, že je již v současnosti považován za součást stočtyřicetileté historie tohoto spolku.

Pan místostarosta Pour mě v poslední době často zmiňuje ve svých příspěvcích na Facebooku, ale nemá odvahu mě uvést jménem. Místo toho hovoří o udavači a podobně. No to je jeho problém, že mi nemůže přijít na jméno. Já jsem už naštěstí dost starý na to, abych si z takových nálepek nic nedělal, protože vím, proč dělám to, co dělám.

Přišel jsem na to, že město v prostorách zámku například bouralo bez povolení památkářů a provozuje tam muzeum, ačkoliv jsou to podle dokumentů kanceláře a byty. Svá zjištění jsem pochopitelně konzultoval s příslušnými nadřízenými orgány. Přece to nebudu konzultovat s tím samým úřadem, který podle mého názoru chybuje. Laskavý čtenář si o mém počínání může myslet, co uzná za vhodné.

Ale výše jsem již uvedl, že jsem považoval za čest, že můj (jeden) obraz byl jako exponát na výstavě ctihodných spolků s více než stoletou historií. To, že město orgánům památkové péče, orgánům hygienické služby a požární ochrany zamlčuje podstatné informace anebo uvádí nepravdivé informace, jsem v té době ještě neměl doložené.

I tak ale Martinu Pourovi děkuji, že díky jeho jízlivé zmínce mohu zavzpomínat na jinou expozici mých výtvarných počinů v Hořicích. Bylo to již před sedmi lety ve sklepní prostoře domu U Sladkých. V té době tam divadelní spolek studentů gymnázia Kandrdas provozoval kavárnu, hrál divadlo a pořádal výstavy. Jednou z nich byla i výstava PoliART.

A tak pro ty, kdo si rádi vzpomenou, přikládám několik obrázků.

PhDr. František Kozel