ŽVANIVÍ CHLUBILOVÉ A LHÁŘI
Na konci 18. století byla stvořena literární postava barona Prášila. Literární kritici o ní píší, že je parodií na příběhy různých chlubilů a lhářů, spočívající v tom, že jejich obvyklé lhaní je převedeno do monstrózních rozměrů.
Po více než dvou stoletích můžeme říci, že baron Prášil není jen literární postavou. Letos na jaře jsme v pozici evropských premiantů covid-19 úspěšně zahnali do kouta. Sice nás v létě občas někam nechtěli pustit, ale tatíček premiér měl vždycky po ruce telefon a zařídil to. A tak jsme si léto blahobytně užili a byli jsme vysmátí. Koncem prázdnin sice začali někteří poťouchlí matematikové a epidemiologové říkat cosi o druhé vlně a ministr Vojtěch dokonce připravil nařízení o plošném nošení roušek. Z Kréty opálenému premiérovi ale hlava nebrala, co to z ministerstva vypadlo. A tak po návštěvě ministra na koberečku bylo to, co bylo slíbeno, zase odvoláno, včetně samotného ministra. Nedivte se, blížily se volby.
V půlce října bylo po volbách a při debatě v televizi vystoupil místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy Karel Havlíček a dramaticky prohlásil – jsme ve válce. Jistě i sám dvojitý ministr Havlíček, když použil toto přirovnání, musel vědět, že přehání. A všichni padlí ze světových válek se ve svých hrobech, pokud se vůbec řádného hrobu dočkali, museli obracet. Vzápětí po tomto neomaleném přirovnání totiž následoval příval sebechvály, který měl ukázat, s jakým až hrdinným nasazením on a vláda úspěšně čelí zákeřnému neviditelnému nepříteli.
Nyní, na začátku listopadu, když si připomínáme památku zesnulých, vystoupil dvojitý ministr Havlíček v jiné televizi v debatě o epidemii a přitvrdil prohlášením – podařilo se nám zachránit stovky a tisíce životů.
To už není chlubivé žvanění nějaké dvě století staré literární postavy. To nám říká živý místopředseda české vlády a říká to na konci měsíce, během kterého v Česku zemřelo na covid-19 více než 2500 lidí. Nezanedbatelná část těchto čerstvých hrobů jsou hroby zbytečných obětí nesprávného rozhodnutí vlády, tatíčka premiéra a jeho touhy po volebním vítězství. Tatíček premiér ani dvojitý ministr nejsou ve válce a nezachránili ani jediný život. Naopak. Každý den by nad stále rostoucími statistikami úmrtí měli zpytovat své svědomí. Těmi, kdo jsou ve válce, jsou doktoři, sestřičky a veškerý zdravotnický personál, medici a sotva dospělí studenti středních škol a dobrovolníci. Ti jsou skutečně v první linii, ti teď a tady zachraňují životy. A žvaniví chlubilové televizních debat jim nebyli schopni ani po řadě měsíců poslat na jaře slíbené odměny.
Ano, v září bylo před volbami. Ale po každých volbách je před volbami.
Sonyboy
