NENÍ NIC STARŠÍHO
V jedné své forbíně uvažovali Jan Werich s Miroslavem Horníčkem o čase, jak plyne a jak všechno a my všichni stárneme a jak na středověk nesmíme pohlížet spatra, protože všechno se posouvá, i ten středověk a za čas se budou jiní dívat na nás a budou říkat no, no, no, pozor s tím středověkem. A tak jak to uměl, shrnul Jan Werich úvahu o středověku slovy – ano, čas je důležitý činitel.
Když se posuneme v čase dál, asi se shodneme, že zlatou érou tištěných novin bylo 20. století. Ve světě vycházely raníky, poledníky a dokonce i u nás, v Praze, vycházel nějaký čas večerník Večerní Praha. Spousta novin potřebovala spoustu novinářů a některým žánrům novinářského řemesla se nevyhýbali ani věhlasní spisovatelé. Jen dva příklady názorově i žánrově vzdálených spisovatelů: Jaroslav Hašek a Karel Čapek.
Onen Werichův důležitý činitel – čas, je největším nepřítelem novinářů. Závěrka byla a je i dnes v tištěných novinách, něco jako konec světa. Všichni šéfredaktoři zpravodajství proto dodnes říkají, že není nic staršího, než včerejší noviny. Ale na druhou stranu, informace nejsou jepice. A proto zákon o archivnictví stanovuje institut tzv. povinného výtisku. Podle něj musí každý vydavatel nechat archivovat každé jím vydané číslo novin. V archivu potom včerejší noviny od své nulové hodnoty každým dnem získávají na historické ceně.
Hořické noviny vycházely třicet let a historická cena každého čísla během let nepochybně stoupala. Říká se, že kdo nezná svoji historii, bývá často nucen si ji prožít znova. A ne vždy, bohužel, bývá toto opakování matkou moudrosti. Myslíme si, že rubrika Co psaly Hořické noviny před čtrnácti lety by mohla být užitečná pro občany Hořic napříč generacemi. Proto každou poslední středu v měsíci vyjde na těchto internetových stránkách to číslo Hořických novin, které vyšlo v tištěné podobě přesně před čtrnácti lety.
Redakce
Co psaly Hořické noviny před čtrnácti lety
První číslo této rubriky, Hořické občasné noviny 05/2006,
najdete zde
ve středu 27. května 2020
